Luboš Brabenec
kvinta B
I
ty,Gatesse?
Historická povídka
S žuchnutím dopadl na podlahu. Dozorce se jen pobaveně ušklíbl, zavřel za sebou dveře a otrok se ocitl sám ve tmě, ve vlhké studené kobce. Ještě zaslechl, jak se klapot dozorcových sandálů víc a víc vzdaluje a pak nastalo ticho. Nezbývalo než čekat, protože odtud vedla jen jedna cesta. Do arény. Stále se musel v myšlenkách vracet do oněch osudných dní…
„Ano, pane?“ „Kde je
Gatessos ?“ „Zrovna připravuje v kuchyni další chod. Není snad něco
v pořádku, pane?“ Ne, právě naopak. Tak výborné úhoře jsem už dlouho
nejedl, ale přesto ho přiveď, Attie. Tady Gaius Cassius by se rád seznámil
s člověkem, který vaří ten nejlepší garum[1])
od Hispánie po Judeu,“zasmál se Publius Sekundus. Attius se uklonil, rychle
zmizel ve dveřích a senátor Sekundus se opět mohl plně věnovat svému hostu i
své číši. „Vskutku, Publie, ten tvůj nový kuchař je učiněný zázrak. Kolik jsi
za něj zaplatil, 15 000 sesterciů?“ „Nebyl až tak drahý, je to totiž ještě
mladíček, ale zato má velký talent a to nejen na vaření. Jen počkej, až ho
uvidíš, Gaie,“řekl poněkud tajemně Publius Sekundus a natáhl se z lehátka
k malému stolku pro dalšího úhoře. Hostina byla právě v plném proudu,
když do triclinia[2])
vstoupil hubený černovlasý mladík doprovázený zamračeným Attiem. Většina hostů
zmlkla a pobaveně pozorovala nesmělého Řeka. „Promiňte, pane, že jsem nepřišel ihned,
ale musel jsem ještě připravit nádivku do plchů, kteří se budou už za okamžik
podávat.“ „Nemusíš se omlouvat, Gatesse, nebo si snad myslíš, že tě nechám
zmrskat jako nějakého všivého Numiďana ? Jsi přece můj nejlepší otrok, u Jupitera,
tak se ničeho neobávej a přistup k nám. Senátor Gaius Cassius by se
s tebou rád seznámil.“ Attius se ještě více zachmuřil, svraštil své husté
černé obočí a pravil lehce ironicky: „Bude mě pán ještě potřebovat?“ „ Ne,
můžeš jít, Attie.“ Attius se pokorně
uklonil, ale z očí mu sršely blesky. V tu chvíli se začal v jeho
hlavě rodit ohavný plán…
„Vstávej, lenochu!“Vzduchem zasvištěl bič a dopadl na Gatessova
záda. „Popadni hadr a padej uklízet triclinium. Hosté ho celé pozvraceli těmi
tvými nadívanými plchy a pečenými drozdy. Nemysli si, že když je s tebe teď
pánův oblíbenec, tak že nebudeš dělat to co ostatní. Já jsem tady prokurátor[3])
a ty jsi jen smradlavý kuchař. Jasné?!“ „Ano, pane.“ Attius ještě jednou
přetáhl Gatessa bičem a spokojeně odešel za Publiem Sekundem pro rozkazy na
dnešní den. „Jaká byla včerejší hostina, pane?“ „Báječná,Attie,báječná. Ale rád
bych teď s tebou projednal něco ohledně Gatessa. Gaius Cassius se včera
velmi divil, proč takového bystrého a nadaného mladíka zaměstnávám jen jako
kuchaře. Přemýšlel jsem o tom a napadlo mě, že by mohl vyřizovat i moji
korespondenci. Doufám, že proti tomu nebudeš nic namítat. Máš už sám tak dost
práce s dozorem nad otroky.“ „Rád tu práci Gatessovi přenechám. Je to
velmi milý hoch a vaši přízeň si právem zaslouží.“ Attius svraštil čelo. Tušil,
že se situace začne takhle vyvíjet.
„…a pak spadl jeden vysoký
důstojník pretoriánské gardy do impluvia[4])!“
Otroci seděli v rohu triclinia a pobaveně poslouchali Gatessovo vyprávění
z hostiny, když v tom rozrazil dveře Attius. „Hybaj do práce! Tady vás
nikdo neživí za tlachání!“ „Ale my si jen udělali krátkou přestávku,“ snažil se
Gatessos zachránit ostatní před výpraskem. „Tobě to ráno nestačilo?“Attius se napřáhl,
ale na poslední chvíli si to rozmyslel. „Pán tě očekává v pracovně. Chce tě
pověřit vyřizováním své korespondence, ale nemysli si, že ti ta práce vydrží
dlouho,“procedil skrz zuby a rozhodl se, že v nejbližších dnech navštíví
svého přítele Tullia.
Publius Sekundus podezíravě
pozoroval Gatessa,jak chystá na stůl večeři. Stále mu vrtalo hlavou, to co mu
důvěrně sdělil jeho prokurátor Attius . „Gatesse?“ „Ano, pane?“ „Ty se prý velmi často scházíš s ostatními otroky
a dlouho do noci s nimi o něčem debatuješ, je to pravda?“„Ano,ale to si jen tak
povídáme a nikdo z nás kvůli tomu práci nezanedbává.“„Hm a bavili jste se
někdy třeba o špatném postavení otroků
?“ „Ne,pane,to nikdy.“ „Dobrá, nalij mi víno, Gatesse a zavolej mi sem Attia.
Musím si s ním nutně promluvit.“ Publius Sekundus pozvedl číši ke rtům, ale pak
se zarazil. „Ochutnavač!“ „K vašim službám, pane.“Vyzáblý Thrák vzal do ruky
drahocennou číši a lehce svlažil ve víně rty. Celý zezelenal a číše, která mu
vypadla z ruky, se hlasitě roztříštila o mramorovou podlahu. „Bídáku, tak
ty jsi mě chtěl otrávit?! Spikl ses s ostatními otroky proti mně! Attius
měl pravdu a já hlupák mu nevěřil!“ „Ale pane…“ „Stráže, odveďte ho!“ Ještě
z dálky slyšel Publius Sekundus otrokův křik a povzdechl si: „Ó Jupitere,
proč jsou jen ti otroci tak nevděční? Vždyť jsem chtěl toho mladíka udělat v
budoucnu svým prokurátorem.“Attius se ve svém pokoji vítězoslavně smál. Dárek
od Tullia nezklamal…